SOUČASNOST DOMAŽLIC

Dnes jsou Domažlice českým maloměstem, poznameným všemi průvodním znaky stále probíhající transformace společnosti. Převážná většina z ca 11 tisíc obyvatel se tu více, tu méně úspěšně pokouší orientovat v rychlým tempem se vyvíjejícím světě. Na tradice, historii a podporu kultury je stále méně času i peněz. Významnější udalostí jsou jednou ročně pořádáné tzv. Chodské slavnosti jako slabá ozvěna kdysi velmi rázovitého a z folklorního hlediska mimořádně zajímavého dění.

Podstatně příznačnější je nyní pro město výstavba dalších a dalších supermarketů. Typické například je, že současné vedení města prodalo areál nejstaršího pivovaru v Čechách (právo várečné z r.1342) pro výstavbu obchodního domu Kaufland (na hranici památkové rezervace, téměř přesně ve středu města). V plánu je výstavba zimního stadionu, fotbalového hřiště, hřiště pro baseball a dalších obdobných nezbytností.

Z kulturních institucí působí v Domažlicích např. Chodské muzeum, Muzeum Jindřicha Jindřicha, Špillarova galerie, Městská knihovna a Městské kulturní středisko, několik hudebních souborů a lidová škola umění. V podrobnostech odkazujeme na stránky města Domažlice.

V této situaci jsme založili Galerii DORKA jako soukromou prodejní galerii, a především jako prostor pro ty, kdo mají smysl i pro něco tak nepraktického, jako je výtvarné umění...

HISTORIE DOMAŽLIC

Domažlice vznikly koncem 10.stol. jako celní osada na zemské stezce směřující z Regensburgu přes Waldmünchen do vnitrozemí Čech. Historické zmínky o Domažlicích se vztahují k událostem z 10.-12.stol., nejstarší z roku 933 nás informuje, že kníže Boleslav II. postoupil nově založenému břevnovskému kláštěru v Praze část výnosu cla v „Domasilicích“, obdobně kníže Břetislav obdaroval v první pol. 11.stol. částí celního výnosu klášter Ostrov u Davle.

Protože významou úlohu v této oblasti mělo hradiště Tuhošť, je německým ekvivalentem názvu Domažlic výraz Taus, latinským pak Tusta. Bezpečně jsou Domažlice doloženy jako ves v konfirmační papežské listině z roku 1231, spolu s dalšími lokalitami tzv.plzeňské provincie.

Královským městem se Domažlice staly za Přemysla Otakara II., kdy byly v souvislosti s válečným konfliktem s bavorskými knížaty ohrazeny a spolu s dalšími městy vytvářely hraniční opevnění. Středověká podoba města byla zvršena v 80.letech 13.století.

Za tisíc let existence trvalého osídlení v tomto prostoru se samozřejmě událo mnohé. Za zmínku jistě stojí opakované pobyty Jana Lucemburského, v letech 1313 a 1331 se zde za královy přítomnosti konaly i sněmy zemské šlechty. Českým králům sloužily ovšem Domažlice především jako zástava, a to i Karlu IV., přestože sám ve svém zákoníku Majestas Carolina zapověděl používat město jako zástavu. Za husitských válek bylo město rozděleno na dva tábory, po počáteční převaze husitů, za které nabyl český živel ve městě konečné převahy, převážila opět víra katolická. Pro 16.stol. je i zde typický rozvoj řemesel a obchodu a rovněž kolonizace hraničních hvozdů. Z této doby pocházejí i první zmínky o kulturním dění - literátských spolcích, městské škole apod. V 17. stol. protrpěly Domažlice s ostatní Evropou třicetiletou válku, všeobecný úpadek a násilnou rekatolizaci. V dalším století se pak města dotkly války o rakouské dědiství a zejména války napoleonské.

Nejbouřlivějším vývojem a největšími změnami prošlo město v 19. stol. i díky požáru r.1822, po kterém nastal čilý stavební ruch, jehož výsledkem je v podstatě klasicistní přestavba města. Modernizaci komnunikací padly za oběť městské brány ( vyjma jedné), hradby a náspy, vznikly ale i parky a veřejné sady.